Miláčku, asi budeme dneska rodit! …aneb jaký byl můj porod

tesne po porodu

Dnes s vámi budu sdílet hodně osobní věc a to průběh mého porodu a to jak jsem se z něho poučila pro porod druhý. Doufám, že v příběhu najdete inspiraci. Teď už si sedněte ke kafíčku a v klidu čtěte.

Dobře, vy co už máte děti, tak si lokněte studeného kafe a jak budete mít pár minut, kdy se můžete nenápadně vytratit a koukat do monitoru než vás začnou děti volat: „Mamí, mamí.“, můžete si počíst a zavzpomínat jak to bylo u vás. 🙂

Když jsem se pustila do tématu porod a s ním souvisejících témat jako je příprava porodního plánu, hojení po porodu, změny v rodině, začátek kojení a další, tak jsem zjistila, že do jednoho článku to všechno prostě nesměstnám, i když už jsem třeba o přípravě na kojení psala v ebooku zdarma. Takže se můžete těšit na sérii článků a dnes začnu s tím nejosobnějším. Tady je slibovaný příběh o mých 2 porodech.

„Miláčku, asi budeme dneska rodit,“ tak s těmihle slovy jsem vzbudila Vojtu v 1 hodinu v noci. 

Ale začnu hezky od začátku. 🙂

Neměla jsem žádné poslíčky, a tak když jsem o půlnoci dostala prvního poslíčka (4 dny před termínem), tak jsem zpozorněla a sdílela to s manželem, který byl v podstatě ještě vzhůru. Nemohla jsem pak usnout a představovala si, jaký asi bude porod a jak to zvládnu. No, však to asi každá těhotná maminka s blížícím se termínem dobře zná. 😉

Od té půlnoci jsem měla další 4 poslíčky (pravidelné ale krátké), a tak jsem vzbudila manžela, abych to s ním sdílela. Zazněla pro nás teď už památná věta: „Miláčku, asi budeme dneska rodit.“ Vojta si prý v té chvíli říkal: „No, to určitě…“. Ale teda taktně nic takového neříkal nahlas. 😀

Každopádně já měla pocit, že je to ono a i když jsem se bála (o mých těhotenských strašácích spojených s kojením si můžete přečíst tady), tak jsem se i těšila, že je to tu! Přece jen s velkým břichem už bylo všechno o dost náročnější a já jsem někdy funěla jak lokomotiva. A hlavně už bude pak naše holčička s námi! 

Týden před porodem a týden po porodu 🙂

V 9 ráno jsme měli přijet na kontrolu, tak jsme se snažili ještě spát s tím, že uvidíme, jestli nám řeknou, že už se to chystá. Jenže já prostě spát nemohla! Kontrakce se začaly prodlužovat, ale pořád jsem měla mezi nimi solidní pauzy a ani to moc nebolelo. Tak jsme hráli slovní fotbal, dala jsem si teplou sprchu (u které to nepřešlo!, což byl další znak, že by už to mohlo být ono).

A před půl 3 jsme se přesunuli do obýváku a koukali na Friends. Je to naše srdcovka na pohodu, a měli jsme v plánu se na seriál dívat při 1. fázi porodu (na tu část kdy je Rachel v porodnici, aby to bylo správně tématické). 😀

Pomalu jsme začali i dochystávat i poslední věci do kufru s tím, že by se mohlo stát, že si nás tam v těch 9 už nechají… A Vojta chystal na počítač hudbu a další Friends, abych se cítila co nejvíc domácky i v porodnici. (Pozn. Že nebude čas ani pořádně vybalit ručník nás v té chvíli nenapadlo!) Byla jsem uvolněná, prodýchávala jsem si to, povídali jsme si a smáli se…

Kolem 3. hodiny ráno už mi tak hej nebylo. Chodila jsem po obýváku a mírně hekala. 😀 Ale snažila jsem se komunikovat s Libuškou v bříšku a nebránit se tomu, být prostě dál uvolněná a přijímat to, jak to je. V téhle přípravě mi pomohly i předporodní kurzy (více o tom v ebooku), kam jsem chodila i s manželem, abychom oba aspoň trošku tušili, do čeho jdeme – jak porod a nejbližší doba po porodu obvykle probíhá. 🙂

Postupně se to teda horšilo. Pauzy kratší a kontrakce delší. Pořád jsem popocházela, sezení mi bylo hrozně nepohodlné a vždycky jsem se o něco opřela (manžel, kamna, stůl, sedačka…). No a ve 4 hodiny už jsem teda měla problém v podstatě cokoli. Naznala jsem, že do 9 určitě nevydržím!!

Zpětně mě překvapuje, jak jsem to dobře zvládala. Ještě si pamatuju, že jsem se i bavila s Vojtou. Ale byl problém se i jen obléct. Trvalo mi všechno strašně dlouho. Jak by taky ne – když u oblíkání kontrakce, scházení schodů 2., obouvání 3., po nástupu do auta 4.!! Takže asi tak.

Teď už to byl mazec. Rychle za sebou a rozhodně ne bezbolestné kontrakce. Každopádně v půl 5 jsme byli na cestě do porodnice. Cestou už jsem nekomunikovala. Soustředila jsem se už jen sama na sebe. Manžel byl úžasná podpora – pořád na mě mluvil a snažil se mě moc nenatřásat a dokonce občas hodil i nějaký vtípek (prý) 🙂 .

No a za 5 minut 5 jsme byli v porodnici. Než přišli otevřít dveře (bylo to hned), tak jsem si ještě prodýchala další kontrakci skučící a opřená o parapet… Tahle vzpomínka mi opravdu utkvěla, i ty větvičky co tam ležely vidím jak dneska…

Přijeli jsme, když jsem byla otevřená na 8 cm! a při 10 cm se většinou začíná tlačit…

Ale mně ještě nepraskla voda. Chtěla jsem ještě vydržet a nechtěla jsem ji píchnout. Chtěla jsem prostě co nejvíc přirozený porod, minimálně dokud jsem věřila, že to zvládám a zvládnu. Doktor, i když se úplně netvářil, tak to dál neřešil. Nebyla jsem schopná ale dojít pár kroků v kuse (porodní box byl co by kamenem dohodil kojenec 🙂 ) a musela jsem si prodýchat další 2 kontrakce. Mazec!

Stihla jsem si akorát dát sprchu. Manžel vybaloval počítač, aby mi pustil další Friends co jsem chtěla, a když jsem vylezla ze sprchy, tak mi praskla voda! Takže rup, šup a šla jsem rodit. Byla jsem jak v oparu, sama se sebou, svým tělem a duší jakoby daleko od všech, kdo na mě mluvili. Cítila jsem, že nestíhám sledovat, co říkají.

V té chvíli, šup do klasické polohy – neměla jsem žádnou kapacitu se bavit o tom, jakou bych chtěla pozici. A ze začátku jsem měla problém zkoordinovat dýchání a tlačení. Prý zapojit břišní lis – spojení, ze kterého jsme na přípravách padali smíchy. Teď už mi moc do smíchu nebylo.

Vojta mi pak pomohl aspoň do polosedu a asi u 3. pořádně tlačené kontrakce byla hlavička venku. Já ji viděla, a to byla motivace nejúžasnější! Viděla jsem dceru a cítila jsem, že už to za chvíli bude za námi. Na další kontrakci byla venku celá. Prostě wow. A tekly mi ty nejkrásnější slzy v životě!!!

Držím v ruce ten nejkrásnější uzlíček na světě. Naše dcera. Uff, je nádherná. Já to zvládla. My jsme to zvládli, všichni 3 spolu. 😘😘

Bylo 5:57. Po hodině v porodnici byla Libuška na světě.

Asi 3 hodiny po porodu…

A jak to bylo po porodu dál?

Dostala jsem Libušku na břicho a proběhlo první přisátí, Vojta přestřihl pupečník, Apgar skóre super a pak už jsem ji dostala zavinutou a otřenou. A tulili jsme se všichni 3. Cítila jsem nepopsatelnou vděčnost a radost (a teda taky únavu 😀 ).

A pak jsem se asi hodinu snažila porodit placentu. Nevyšlo to, a tak došlo na narkózu. Libušku si přebrali na novorozeneckém. Jak jsem se probudila, tak byl u mě Vojta, ale asi 20 min jsme čekali na naši maličkou a já to obrečela, že to tak strašně trvá.

Úplně jsem cítila jak kus mě chybí, když s námi nebyla. Jakmile sestřička Libušku přivezla, tak jsem ožila, i když jsem byla slabá jak čajíček (přece jen značná ztráta krve, kvůli které jsem ještě 3 měsíce po porodu brala železo).

A pak prostě tulící chvilky, kterou jsou nepopsatelné. Tak omamné a úžasné…

Tulící chvilky… Necelých 5 hodin po porodu.

Zní to v podstatě docela ideálně. Rychlý a přirozený porod. Jak ho zpětně hodnotím s odstupem 4 let?

  • Tak zaprvé jsem vděčná, že jsme tak dlouho byli doma a opravdu jen spolu. A jsem hrdá, že jsme velkou část porodu zvládli spolu doma.
  • Bylo to vlastně docela rychlé – porod začal o půlnoci a v 6 byla malá na světě. I za to jsem ráda.
  • Určitě mi moc pomohlo domácí prostředí i přijetí určité bolesti jako cesty, kterou je nutné u porodu projít, aby se z nás staly maminky. Tím, že jsem se jí nebránila a nezatínala se, tak věřím, že to pak míň bolelo. (Tak nějak si představuju pravidlo tlaku a protitlaku v praxi.)
  • Jsem ráda, že jsem měla porodní plán. Přijeli jsme už docela pozdě a já nebyla schopná komunikace, tak jsem byla ráda, že porodní plán dal rychlou základní představu zdravotníkům, co si přeju a co ne. Bohužel já už nebyla schopna mluvit, tak jsem si nic nevykomunikovala a neřekla, že chci něco jinak, takže to vypadalo tak, že oni mě vedli a já poslouchala, místo toho, abych si víc porod řídila sama dle svých pocitů a potřeb.
  • Každopádně jsem cítila obrovskou vděčnost. Že jsme obě zdravé!!

Ženské tělo je opravdu dokonalé a obdivuju, co dokáže.

Nejdřív 9 měsíců nosí miminko pod srdcem a pak doslova otevřením vlastního těla přivede na svět nový život. ❤️

 

A co jsem proto podruhé udělala jinak? A byl 2. porod jednodušší jak se říkává?

I když jsem si užívala prostředí domova, tak jsme jeli do porodnice o něco dřív a probrala jsem osobně svou představu s porodní asistentkou, aby věděla, že to opravdu není jen nějaký papír ten můj porodní plán, ale něco co si opravdu přeju a pokud to jen trochu půjde, chci to tak mít. Prostě, co nejvíc chci sama řídit jak vše bude.

Ještě pečlivěji jsem si porodní plán připravila. Zaprvé jsem měla už vlastní zkušenosti co a jak a i další informace co jsem si zjišťovala (jak ohledně začátku kojení, tak co se týče třeba nutnosti vitamín K dávat injekčně, umývání miminka atd.). Informace o tom, co a jak jsem tedy do porodního plánu napsala, budou zvlášť v nějakém následujícím článku. A taky jsme vše probrali s manželem, takže věděl, co si přeju, aby vykomunikoval, pokud už já nebudu schopna mluvit (např. delší bonding bez umývání, koupání až 2. den, a další věci).

A hlavně, druhý porod byl v mé režii.

Porodní asistentka byla úžasná! Respektovala moje přání, vše jsme probraly, většinu času jsem strávila ve sprše, při hopsání na balónu během aromaterapie. Hlavně ale v klidu, pak i v přítmí a převážnou část jen s manželem. 

Pauza mezi kontrakcemi. Je teprve před 18h a já mám ještě dost síly dělat si srandu. 🙂 Za 2 hodiny už bude malá venku!

A pak jsem rodila v pozici, kterou jsem si sama vybrala intuitivně v tu chvíli. NA ZEMI na matraci, na čtyřech a bylo to pro mě mnohem příjemnější. I tempo tlačení jsem řídila já (žádné „teď tlačte“ a „ještě nemůžete přestat“). Vojta zase přestřihl pupečník (až dotepal) a pak i placenta šla úžasně. Poctivě jsem se na to připravovala (přestala jsem si vyčítat, že jsem to poprvé nezvládla a soustředila jsem se na to, že to půjde a že jsem vděčná svému tělu, jak zvládá péči o miminko v břiše a že vše bude, jak to má být, ať už to dopadne jakkoli).

Užila jsem si i skoro dvouhodinový bonding jak jsem si přála. Bez umývání a včetně kojení na přání už na porodním sále. A když na mě Šári po porodu ležela, tak ten kontakt na kůži byl naprosto úžasný. Zamilovávání a pohledy do očí naprosto nepopsatelné… Koktejl lásky a absolutní radosti. 😘😘Člověk by chtěl zastavit čas!

Jinak teda druhý porod mi dal zabrat fyzicky asi ještě víc. Měli jsme 2 plané poplachy, kdy jsem měla kontrakce, které se zastavily (ve čtvrtek a v neděli ráno), jakmile jsme dojeli do porodnice. Pak mi teda kontrakce znovu začaly v neděli ve 3 odpoledne, v 5 nás přijali do porodnice (otevřená na 2 cm) a v 20:05 byla Šári na světě.

na nadstandardu v porodnici

Libuška s Vojtou nás ráno přišli navštívit na nadstandard. Tohle jsou první chvilky, kdy jsme spolu všichni 4. 🙂

Píšu hlavně o kojení, takže co začátek kojení po porodu?

Oba moje porody byly přirozené a skoro bez zásahů (bez vyvolání/ oxytocinu/ epiduralu/ atd.), ale přece jen tam byly věci, které pro kojení nejsou ideální. Zvlášť u Libušky – např. krátký kontakt kůže na kůži, hned po porodu i narkóza a s tím spojená aspoň částečná separace (pak mi totiž bylo řečeno asi do 13 hodin nekojit, takže i to určitě mělo vliv, že jsem pak nepřikládala k prsu). Teď už vím, že by se to mělo řešit jinak – léky slučitelné s kojením a žádné časování.

Měla jsem strach, že nemám mléko (a další den jsem řešila bolestivě nalitá prsa), usínání Libušky u kojení a další věci. Na základě těchto svých zkušeností jsem sepsala článek pro novopečené maminky – Jak začít kojit novorozence – co jsem chtěla a měla vědět před začátkem kojení.  O začátku kojení naší prvorozené Libušky a taky o tom jak se na kojení připravit už před porodem se dočtete v ebooku zdarma – 7 tipů pro pohodový začátek kojení.

Měla jsem problém i s nezkušeností, se kterou bojuje asi každá novopečená maminka (měla jsem problém najít nějakou pohodlnou polohu ve které bych kojila) a nevyhla se mi ani bolest a prasklinky na prsou ze špatné techniky… Ale zvládly jsme to. A vy si v ebooku můžete najít tipy, jak se některým problémům vyhnout a před porodem se připravit.

A později jsem si prošla dlouhým a náročným bojkotem (o tom jak bojkot překonat si přečtěte zde), zánětem prsu nebo averzí během kojení v těhotenství. I to jsme překonaly a stálo to za to. Jsem opravdu šťastná, že jsme to nevzdaly… 🍀

Začátek kojení naší druhé princezny byl oproti tomu pohoda. Asi se to ani nedá srovnávat. Už jsem měla zkušenosti, navíc díky kojení během těhotenství byla laktace nastartovaná (ke konci těhotenství už Libuška pila mlezivo připravené hned po porodu pro novorozené miminko) a já jsem neomezovala čas ani nic jiného a od začátku se mnou Šári byla ve velmi úzkém kontaktu.

Často se stane, že s ostatními maminkami zabrousíme na téma porod. A každá má jiné vzpomínky, jiné zážitky, jiný porod, ale pokaždé je tam spousta lásky… Narození miminka je prostě zázrak.

Porod byl opravdu velkým předělem v mém životě. Držela jsem v náručí ten maličký uzlíček a šeptala: „Lásko, lásko naše maličká…“

A tak moc přeju každé mamince, aby si taky co nejvíce užila tyto první chvilky. Magické chvilky po porodu, které si bude pamatovat navždycky. ❤

Libuše Holá
S láskou kojím své dvě dcery. Miluji okamžiky kojení, jejich pohodu a klid.

Jsem autorka ebooku Jak překonat bojkot , který maminkám bojujícím s bojkotem pomáhá změnit kojení zase v klidnou chvilku lásky s jejich miminkem. Pro těhotné jsem připravila ebook zdarma 7 tipů pro pohodový začátek kojení aneb jak se připravit na kojení už před porodem.

Kojení vnímám jako dar ženám, protože umožňuje jednoduše propojit maminku a miminko v tom nejbližším vztahu i po porodu. Proto pomáhám maminkám porozumět miminku a jeho potřebám při kojení, překonat překážky na jejich cestě k pohodovému kojení a zažít tu jedinečnou blízkost se svým dítětem. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.