Proč jsem začala psát blog o kojení?

O psaní blogu jsem přemýšlela už několik let, ale brzdily mě moje strachy. Úzkost, co by tomu řeklo moje okolí, nízké sebevědomí spojené s tím, že „zas tolik toho nevím“ a hlavně strach, že nejsem dost dobrá a neumím čtivě psát.

Psát si do šuplíku anebo anonymní blog, to bylo jiné kafe. 🙂 Ale vystoupit takhle s kůží na trh bylo pro mě prostě překážkou, kterou jsem nemohla jen tak zdolat. A tak myšlenka na blog dál spala.

Až konečně teď mám pocit, že uzrál čas. Pořád se bojím, ale už mě ten strach neovládá. Vidím kolem sebe, že maminky se stále potkávají s radami, které kojení vysloveně škodí, že informovanost a podpora je pořád malá, a že spousta z nich končí s kojením, protože nemají dost informací a potřebnou podporu, aby nastartovaly laktaci, překonaly bojkot (rady jak se poprat s bojkotem jsem sepsala do ebooku) nebo prostě odstaví kvůli něčemu, co šlo řešit i jinak.

Velká většina maminek chce kojit. Ale spousta maminek kvůli nějaké překážce kojit přestane velmi brzy – ať už v šestinedělí nebo třeba v půl roce. Informace a podpora. To je to co chybí. 

Moc se toho prostě za ty skoro 4 roky kdy kojím nezměnilo. Spoustu překážek jsem překonala, a tak cítím, že sdílením svých zkušeností můžu dalším maminkám pomoct.

Kojím a uspávám v nosítku na dovolené. Pohoda 🙂

Kojení je skvělý pomocník pro všechny maminky. Když totiž funguje jak má, tak miminko pak uklidníte kdekoli – venku když spadne i na prohlídce u pediatra. Bez dlouhého pláče, prostě jak říkám ze 100 na 0. 🙂 A taky prostě o jídlo a pití je pro miminko v kteroukoli denní či noční dobu postaráno. V nejlepším balení :-).

A že pomáhá miminku cítit se v bezpečí u mámy v každé situaci, odpočinout si a načerpat sílu na další zkoumání světa, zpracovat nové dojmy nebo uspat miminko venku v nosítku nebo při růstu zoubků, no to je prostě k nezaplacení. Prostě kojení je úžasné a stojí za to o něj bojovat. Získávat nové informace, cesty jak překonat překážky a kojit. 🙂

Ráda bych svými články podpořila a povzbudila všechny maminky, které mají pocit, že už nemůžou, protože
– to jejich miminko se chce kojit non-stop a ony už se potřebují vyspat
– cítí tlak z okolí, že by měly dát dudlík, aby se miminko naučilo uklidnit samo (Tzn. chtějí zacpat miminku pusu, když pláče a snaží se tak komunikovat a dudlík, to je kapitola samo o sobě. O tom bude určitě časem článek!)
– mají strach, že mají málo mléka a jejich dítě má hlad
– mají málo podpory ve svém okolí
– neví jak si poradit s nějakým problém u kojení.
Nebo si doplňte libovolný důvod, který vás trápí v souvislosti s kojením.

Chtěla bych vám ukázat, že kojení může být jednoduché, a jak vám do budoucna usnadní život a běžné situace s vaším dítětem bez pláče.

Nejsem dokonalá a nespolkla jsem moudrost světa, ale když pomůžu alespoň pár maminkám zachránit kojení, aby si mohly užívat tu pohodu,  neuvěřitelnou intimitu a blízkost, tak budu opravdu spokojená.

Do tohoto projektu o kojení dávám kus sebe a svého srdce a upřímně doufám, že vám tento blog pomůže užívat si pohodové kojení.

❤  ❤  ❤