Bojkot kojení. Trápí velkou spoustu maminek a mně dal taky pěkně zabrat. A tak se dneska se s vámi podělím o to, co u nás vedlo k bojkotu kojení, který mi pak na cca 3 měsíce přidělal horu starostí a nervů, zkomplikoval kojení a život s naší prvorozenou Libuškou. Možná vás překvapí jak relativně nenápadné věci k bojkotu mohou vést…

Bojkot u nás přišel pozvolně v necelých 3,5 měsících Libušky (jak neklidné kojení začalo popisuji tady). Zpětně vidím některé faktory, které mě mohly upozornit na počátek problému, ale protože jsem tehdy nevěděla, co sledovat, tak jsem nepoznala bojkot dřív než Libuška u jednoho dopoledního kojení šíleně plakala a uspat u prsa se nedala. 🙁 🙁 Já jsem zkoušela co se dalo (a z bezmoci jsem brečela taky) až jsem ji nakonec ke spánku uhoupala na rukách a až po vyspání jsem ji v polospánku mohla nakojit.

To byl začátek asi 3 měsíčního bojkotu, který byl těžkou zkouškou plnou slz (nás obou), veliké únavy, stresu, pocitu bezmoci a pocitu, že jsem špatná máma. 🙁 A když jsem hledala příčiny a řešila, jak bojkot překonat (podrobně to rozebírám v tomto ebooku), našla jsem tyto poměrně nenápadné věci. Možná se v některých najdete taky a budete už vědět, že máte dát pozor.

U nás byla spouštěčem kombinace těchto faktorů:

1. zkoušení dudlíku po šestinedělí

Dudlík jsem zkusila po šestinedělí (bylo mi řečeno laktační poradkyní, že pak už to nevadí, protože má miminko zafixovanou techniku kojení – aneb zase jeden z mýtů). Takže pokud ho vaše miminko má, protože mu pomáhá uklidnit se, chápu vás.

Zažila jsem to zoufalství z večerního pláče (pravděpodobně z přetažení), kdy bych zkusila cokoli, jen kdyby to pomohlo. No ale u nás dudlík nepomáhal.

Nosili jsme a u toho nabízeli dudlík, ale Libuška ho nechtěla a plivala ho. Zkusili jsme to asi tak 10x a protože to nebylo lepší, tak jsme toho nechali.

2. zkoušení lahvičky po šestinedělí

LP na předporodním kurzu mi taky doporučila nejnovější variantu lahvičky – údajně nekazící kojení (PRÝ už mimi bude mít zafixovanou techniku sání). Až později jsem zjistila, že LP, která doporučuje lahvičku a dudlík, není úplně dobrá LP. V něčem mi poradila dobře a podpořila mně, bohužel až jsem si načetla rady dalších LP, tak jsem zjistila, že některé její rady byly opravdu zastaralé a kojení nepodporující.

Věřili jsme jí, a tak jsme lahvičku zkusili po konci šestinedělí. Ale Libuška nechtěla, nenapila se a plakala. Zkoušela jsem to já, zkoušel to manžel. Libuška si lahvičku s mým odsátým mlékem do pusy vzala, ale nevypila prakticky nic. Ani když měla velký hlad, ani když byla dobře naladěná po nakojení.

Asi po 5 pokusech jsme to vzdali. Nijak zvlášť nám na tom nesešlo. Neměla jsem v plánu nechávat ji beze mě, dokud je takhle maličká. Ale i tak tyhle pokusy s krmením z lahvičky mohly být jedním z důvodů, proč začal bojkot (jak začalo neklidné kojení si přečtěte tady).

Víc o tom, proč je lahvička zrádný pomocník, a tak ji nedoporučuji žádné mamince, která chce dlouhodobě pohodově kojit, si přečtete v článku zde.

3. zavinování (separace)

Neměla jsem tolik informací a Libuška byla hodně náročné miminko, co se týče spánku už od začátku, takže jsem ze začátku zavinovala. Ona nebyla v podstatě jinak schopná usnout a nechávala jsem ji zavinutou, protože u nás zavinutí znamenalo, že spala někdy i 40 minut! Žádnou hodinu nebo snad 2 nebo 3, takže ke snižování počtu kojení nedocházelo.

Pak ale Libuška naznala, že už to nepomáhá vůbec a budila se zavinutá i nezavinutá po 20 minutách, takže pak spala u nás v náručí a prostě dosáhla toho, co chtěla (měla ten kontakt, který chtěla). Časem to přešlo, až se nabažila kontaktu a nemuseli jsme ji nijak přeučovat.

Zavinování je forma separace, a tak kojení nepřispívá a navíc zvyšuje pravděpodobnost syndromu náhlého úrmtí (SIDS) nebo může dojít k přehřátí miminka, takže ho určitě nedoporučuji.

4. ustalování laktace

Ustalování laktace je přirozené a maminky kojící opravdu na požádání ji vnímají jako pomalý plynulý proces. Cítila jsem, že už se mi tolik nenalévají prsa a přestala jsem potřebovat vložky do podprsenky. Byla jsem ráda, že nemám věčně mokré tričko a žádný problém jsem za tím nehledala. Proč taky, když je to přirozené.. Ono ale ten proces měl být ještě o něco pomalejší, protože já (jak se dočtete dál) nekojila opravdu na požádání a to byl ten problém…

Navíc ustalování laktace může pozlobit i miminko kojené opravdu na požádání, protože mu vadí, že mlíčko neteče hned, jak se na prso přisaje, tak jak bylo předtím zvyklé. Miminko může začít s pláčem, propínáním či pouštěním a opětovným přisátím. Dává tak najevo svou netrpělivost a nespokojenost, že musí čekat.

Konečně mi Libuška usnula v náručí. Jak se probudí budu zkoušet kojit…

5. omezení kojení (nekojení na požádání)

Na jedné straně důležitá zásada z desatera ke kojení (zdroj zde) říká kojit na požádání, na druhou stranu v praxi slyšíme spoustu jiných rad:

• „Nemůžeš kojit častěji jak po 2 hodinách. Pak se nediv, že Ti blinká, protože je přepitá.“
• „Koj maximálně 15 minut z 1. prsa, 15 minut z 2. a pak už jen maximálně dalších 15 minut z 1. Pak už je to fakt moc a bude závislák/ přepitá/blinkat/ obézní/ doplňte libovolně.“
• „Nekoj častěji jak po 3 hodinách, jinak se nestihne vytvořit mléko.“
• „Nekoj častěji jak po 3 hodinách, jinak ji bude bolet bříško, protože se jí míchá nestrávené mléko s tím novým a to ji pak bolí.“
• „Jedno kojení má trvat maximálně 30 minut (libovolně doplňte minuty), jinak si na to dítě zvykne. Ty budeš otrok dítěte, které na Tobě bude viset a Ty si nebudeš moct ani odskočit a budeš pořád jen kojit.“

Taky jsem je dostala a jako nezkušená prostě věřila… Všechny tyto rady ale dělají jen jednu věc – omezují kojení, což vede ke snížení stimulace prsa a menšímu toku mléka! 🙁

Libuška ublinkávala docela hodně a dost často, a tak nám bylo doporučeno kojení s dodržováním časových intervalů:

• ne dřív než po 2 hodinách (údajně by se mísilo nestrávené mlíčko v břiše s novým a to provokuje k dalšímu ublinkávání)
• omezení délky kojení na max 45 minut (prý pak už má moc plné bříško a víc blinká)

Většinou dlouhé kojení potřebovala večer. A tak tohle doporučení způsobilo, že když se Libušce nepovedlo během těch 45 minut usnout, tak jsem ji odpojila od prsa a uspával manžel v náručí. Libuška plakala a nás to dralo, ale nějakou dobu (než jsme zjistili, že s ublinkáváním se nic nemění ať kojím jak kojím) jsme to takto dělali.

Zpětně jsem se tím hodně trápila. Libuška chtěla být u mě, u prsa.. A já tam pro ni nebyla a věřila jsem nějakým radám místo naslouchání jejím signálům a své intuici. Už jsem si to odpustila.

Dělala jsem to, co jsem myslela, že je nejlepší.. Bála se, že by víc blinkala nebo ji bolelo bříško. Pokud řešíte časté blinkání, tak se podívejte na tipy, co by mohlo blinkání aspoň trochu zlepšit a jaké jsou nejčastější 2 příčiny – Jak zvládnout časté blinkání miminka po kojení.

Sečteno a podtrženo:

• „pomocníci“ – pár pokusů dát dudlík + pár pokusů nakrmit Libušku lahvičkou (obojí dohromady by se dalo spočítat na prstech na rukou)
• ustalování laktace
• časování kojení a zavinování (i když bez delší spánkové fáze než hodinu)

Zdá se, že jsem SKORO všechno dělala správně, ale ona kombinace těchto pár věcí prostě stačila na bojkot zadělat. 🙁 Kromě ustalování laktace, které je přirozené se vše dá ovlivnit. Takže jednoduše minimalizujete pravděpodobnost problémů tím, že nebudete používat dudlík, lahvičku a zavinování a naopak budete kojit opravdu na požádání. 

Věřím, že každá děláme to nejlepší co umíme a okolí nikdy nemůže vědět, co nás vedlo k tomu, proč to děláme zrovna takhle. Takže nesoudím jak kdo kojí nebo nekojí své dítě. Je to jen jejich věc.

Pokud potřebujete radu nebo podpořit v kojení, tak to naprosto chápu a neváhejte mě oslovit na Facebooku, Instagramu nebo mailem. Sama dobře vím, jak je u bojkotu podpora potřeba. Bojkot je totiž obrovský záhul na psychiku, zvlášť pokud už se miminko odmítá úplně přisát (v ebooku najdete i rady jak miminko uklidnit, aby bylo schopné se přisát).

Co vy, týká se vás bojkot? Poznala byste první signály? Řešíte neklid a pláč u kojení?

Právě jsem dokončila ebook Jak překonat pláč a propínání u kojení (1. pomoc při bojkotu kojení) kde se věnuji jak jeho příčinám (takže je možné minimalizovat pravděpodobnost bojkotu), tak detailně popisuju kroky vám pomohou bojkot ustát a změnit zase kojení na klidnou chvilku plnou lásky mezi vámi a vaším miminkem.

Moje cesta k překonání bojkotu nebyla jednoduchá, ale určitě stála za to! Kojení nám pak ještě mockrát pomohlo – u bolesti zubů, při přijetí sestřičky bez žárlivosti, silné střevní virózy a dalších věcí… A ty okamžiky čiré lásky a blízkosti jsou nepopsatelné a já jsem moc ráda, že jsme o ně nepřišly. Opravdu by mě to mrzelo. No a teď to vypadá to, že se s naší Libuškou pomalu blížíme k samoodstavu! 🙂

Abych bojkotu u Šári pokud možno předešla, zjistila jsem si spoustu dalších informací a názorů od různých LP. Šári neměla lahvičku ani dudlík ani jednou. I zavinování (separaci) jsme se vyhnuli. Buď spala v šátku nebo rozbalená v postýlce nebo u mě u prsa. Dalo se to zvládnout i s tím, že jsem se věnovala i starší Libušce.

Kojím a uspávám Šári v nosítku na dovolené. Pohoda 🙂

A hlavně od začátku jsem kojila opravdu na požádání! Jakkoli dlouho, jakkoli často. Nejčastěji byla v šátku a kojila se. Ani jsme o ní pak nevěděli… Bojkot se nám vyhnul. Žádné propínání ani pláč a odtrhávání od prsa (a pro mě tudíž žádná nutnost nosit u kojení na rukách a uspávat bez kojení). Stojí to za to…