13 tipů jak zvládnout nástup do školky bez slziček

Tady je článek na aktuální téma pro spoustu rodičů, protože konec prázdnin na dohled a za 14 dní začne školka… Podělím se s vámi o praktické rady jak zvládnout nástup do školky bez slz a scén. Většinu z nich jsme loni využili u Libuščina nástupu do školky (měla 3 roky a 4 měsíce).

• Máte miminko a váš starší se chystá do školky?
• Máte dítě, které je ještě kojené a chystá se na pár dní chodit do školky a přemýšlíte jestli by nebylo lepší odstavit před nástupem?
• Nevíte jak sebe i dítě co nejlíp na školku připravit?

Školku bereme jako velkou změnu a posun. Do té doby byla hlavně s námi, případně s širší rodinou, ale ne sama s někým koho ani nezná! Poctivě jsme se proto připravovali a najdete tu tipy, které nám to usnadnily a my jsme nemuseli řešit, že do školky ráno nechce (když jsem doma s její mladší sestřičkou) nebo že by plakala při loučení ve školce. Věřím, že vám to může pomoct taky. 😉

Co nám ty začátky zjednodušilo?

1) Otevřená komunikace předem

Tohle je asi středobod všeho. 🙂 S Libuškou jsme o školce mluvili podrobně a tak často jak chtěla. Nejen že si tam bude hrát s dětmi, že tam jsou paní učitelky, které jim budou pomáhat a něco je i učit a budou chodit ven. Snažili jsme se jí popsat věci co a jak, aby věděla do čeho jde.

Protože většinou je nejhorší takový to, že člověk neví, co se vlastně bude dít.. Ta nejistota. Takže jsme mluvili o všemožných drobnostech jako, že tam bude mít skříňku na vlastní oblečení až po to, že se nemusí bát říct si o pomoc od p. učitelky třeba s obutím, pokud jí to zrovna nepůjde.

Ale taky jsme jí to nemalovali jen růžově, aby věděla, že bude muset čekat než se jí p. učitelka bude věnovat, že je tam spousta dětí, že třeba některé děti věci berou z ruky, že p. učitelka je někdy třeba rázná, aby se nikomu nic nestalo (když třeba něco zakazuje dělat apod.), prostě aby to odpovídalo realitě. Pohrajou si, ale taky musí dodržovat řád co řekne učitelka…

2) Náramek

Dostali jsme se k tomu, co když jí tam bude smutno po mamince? Takže jsem se ptala, co by jí pomohlo.. No prý kdyby mě mohla obejmout. ❤

Tak jsme se domluvily, že si vyrobíme společně speciální školkové náramky (já a ona si ho ráno když jde do školky nasadíme) a když jí bude smutno, může ho pohladit a já ji na dálku pošlu pusu a objemu ji. Doma si to zkoušela nanečisto a dívala se jak ji na dálku objímám a moc se jí to líbilo, když jsem jí posílala pusu a ona ji chytala. 🙂

3) Fotka

Dál, že by jí ještě pomohlo vidět mně, Šári a Tatínka… Takže jsem jí do batůžku nabalila jednu naši společnou fotku. První dny ji pusinkovala než jsme odcházely do školky. Ve školce ji ale ani nepotřebovala vyndat. Bylo to hlavně pro pocit, že ji tam má a ráno to kontrolovala. 😉

4) Panenka

A ještě byla důležitá její pomocnice – oblíbená panenka. Když byla menší, tak s ní jezdila v autě a na výlety s prarodiči.. Pak už ji tak nepotřebovala, třeba jí to jen povykládala kde byla a tak. A teď s ní jezdila do školky.

Zůstávala v batůžku, ale důležité je, že je tam s ní. Libuška není sama, ale má tam sebou panenku, takže má vždycky u sebe kamarádku. Pro kluky by to asi bylo oblíbené auto nebo plyšák, však vy víte, jaká hračka by mohla být ideální pro tuto roli.

5) Jasný čas vyzvednutí

Libuška ještě v tom, co ukazují hodiny docela plave, ale ví, že ručičky se hýbou a putují po číslech a určujeme tak čas. Podle ručiček už umí i počkat určitou dobu. Takže jsem jí vždy jasně řekla, kde budou mít hodiny ručičky až pro ni přijdu.

A ona v tom má jistotu, že si pro ni přijdu, že tam nezůstane a má trochu představu, kdy to bude. V praxi to fungovalo tak, že jsem jí to řekla doma a v šatně v kolik přijdu. Ona se zeptala někdy i v autě, ale ujistila se a dál to neřešila a byla v klidu.

6) Hra na školku

S tímhle nápadem přišla Libuška spontánně sama asi týden před školkou. Začala si hrát, že jako jde do školky, vzala batoh, sbalila se, jako jsem ji tam zavezla, převlíkla, rozloučily jsme se. Pak si hrála a zas jsem si pro ni přijela. Nic moc kreativního, pořád dokola to samé. Mockrát…

Další den už občas něco do hry přidala – že dnes nešli ven protože hodně pršelo a dělali něco jiného, že dnes kreslili, že dnes nepřišla Lucinka protože byla nemocná, atd.

Byl to její nápad (ale můžete to nadnést i vy), a tak jsem to nechala plně v její režii a jen se nechala vést tím co chce, abych hrála (chvílemi p. učitelku, chvílemi maminku, chvílemi kamarády,…). Ona si ozkoušela různé situace a lidi, se kterými tam přijde do styku. Taková školka nanečisto. 🙂

7) Trpělivost a pochopení k pocitům

Tohle souvisí s předchozím bodem i se vším dohromady. A je to občas pěkně těžký!

Protože co si budeme povídat, hrát 20x po sobě na školku, pozdravit se, rozloučit, jakože si jde hrát a pak zas pro ni přijít, není žádná velká legrace, ale jí to moc pomohlo, aby si to vyzkoušela a byla v klidu.

Taky když se pak něco ve školce dělo např. že holčička tam brečela, tak jsme to rozebraly a situaci si zahrály a ona byla v klidu. I když třeba říkala, že to bylo nepříjemné a že se jí pak taky stýskalo, ale že jen pohladila náramek a zas v pohodě. Vždy jsem si znovu uvědomila, jak je to pro ni velká změna a že to potřebuje zpracovat a rázem mi šlo to pochopení víc od srdce…❤

8) Vlastní klid

To je klíčový bod pro vaši osobní přípravu na nástup dítěte do školky. Pokud vy budete nervózní a budete mít strach, že to dítě bez vás určitě nezvládne, tak se tento strach na něj může jednoduše přenést. Takže se snažte být v klidu a věřit jemu i sobě, že to oba zvládnete dobře. (A ano, sama vím, že je to někdy oříšek.)

9) Tlačítko na maminku

Toto nemáme ozkoušené, ale narazila jsem na to teď nedávno v diskuzi a určitě to zní dobře pro ty co nastupují poprvé a stýská se jim. Některé školky totiž nerady vidí náramky/fotky/plyšáky/apod…

Stačí nakreslit dítěti na dlaň ruky srdíčko/telefon/oblíbeného plyšáka/autíčko/smajlíka, zkrátka něco, co si vyberete a udělat z toho pro dítě „tlačítko na maminku“. Když tlačítko ve školce zmáčkne, maminka pošle pusu a obejme ho na dálku. Je to dobrá alternativa k tomu náramku…

10) Dobré načasování

Možná jste doteď nemuseli nějak moc režim řešit. Vstali jste, když jste se vzbudili, šli jste spát, když dítě bylo unavené. Se vstáváním do školky (u nás máme předat dítě do 8 ráno), bylo dobré dostatečně brzo vstát, aby ráno nebylo hektické a já nemusela jen honit Libušku z koupelny, obléct a na snídani, ale aby se mohla aspoň trošku rozkoukat.

Taky Šári, aby ráno spolupracovala musela mít čas se aspoň probrat, jinak jen chtěla nosit na rukách a pak jsem měla co dělat vypravit se do školky…

Prostě aby to nebyly nervy a honička, ale měly jsme poklidné ráno. A občas se nám hodila i rezerva navíc, protože známe to, když se to nejmíň hodí, tak se zrovna něco nedaří… Taky večer jsme uspávali dřív, aby se Libuška dost vyspala, když musí vstávat dřív než byla zvyklá.

11) Rozloučení v šatně

Chystali jsme Libušku i na to, jak proběhne rozloučení v šatně a probrali jsme, co by potřebovala, takže byla v pohodě a nikdy to nebylo dlouhé. Mám dobrou zkušenost a pocit z toho neprodlužovat, ale ani dítě nehonit šup-šup.

V praxi to vypadlo tak, že jsem Libušce pomohla se převlíct, zopakovala jsem kde co má ve skříňce (věděla co bude potřebovat a cítila se jistější), řekla jsem kdy přijdu, dala pusu, objala, zeptala jsem se jestli ještě něco potřebuje a jestli už můžeme jít. Pak už jsme si řekly jen ahoj ve dveřích a šla.

Pokud vám loučení nebude fungovat úplně dobře, tak první pomoc je zeptat se doma v klidu dítěte, co by mu pomohlo, jestli má z něčeho obavu, nebo s ním zkuste sdílet nějakou svou starou obavu (když vy jste chodili do školky), aby se naladilo na sdílení a třeba se rozmluví. Uvidíte.

12) Kamarád

Pokud je to možné, seznamte se už dopředu s některými z dětí, které budou chodit s tím vaším do školky. Zkuste příště na hřišti nebo na dětské akci prohodit pár slov a zeptat se ostatních na školku. Třeba narazíte na kamaráda a vaše dítě se bude cítit jistější, že tam zná aspoň jedno dítě mezi x neznámými obličeji.

My jsme takhle jednou zamávali ze zahrady na kluka s maminkou v podobném věku jako Libuška, seznámili se, pohráli si a pak jsme zjistili, že budou chodit do stejné školky. Po přijetí do školky jsme pak poprosili, aby je spolu dali do třídy. Libuška byla ráda a každý den pak hlásila, jestli kamarád dnes byl ve školce. A teď i když už budou každý chodit jinam (o tom víc dál), tak se domlouváme na vzájemné návštěvy, aby si mohli spolu pohrát a my popovídat.

13) Pozvolnost

V neposlední řadě pomohla i pozvolnost nástupu do školky. Pro malého človíčka, který do teď byl hlavně doma s rodiči je opravdu velký skok, když má najednou být někde jinde každý den od 6 do 4.

A protože my nikam nespěcháme a máme školku opravdu jen jako doplněk, tak tam Libuška chodila jen pondělí a středy od rána (cca před 8) do 11. Má tam svačinku, dopo hraní a společné aktivity a procházku ven na hřiště.

Každopádně pokud to nejde takhle pozvolna, tak třeba nabízí školka nějaký adaptační program. Mají přece jen zkušenosti s dětmi, které mají každé různé potřeby. Hlavní je se ptát a hledat cestu, nedá se spoléhat, že budou sami nabízet nějaké alternativy, na to mají příliš mnoho dětí a starostí. 😉

…Tak tohle je těch 13 tipů a já doufám, že se vám něco z nich bude hodit. Teď se s vámi ještě podělím o to, jak to máme my, a taky o pár odpovědí na otázky, které se vám třeba honí hlavou…

Poprvé míříme do školky…

Jak to bylo loni u nás a jaký je plán na letošek?

Loni… Nástup ve 3 letech a 4 měsících

První den byla Li nervózní a bylo to na ní vidět. Podruhé už to bylo o poznání lepší. Další dny už se v klidu rozloučila, ani se neotáčela a šla v klídku do třídy a hrát si. A to i přesto, že první dojem ze třídy nebyl nejlepší. A proč?

První den byl samozřejmě docela chaos, nové děti, nestíhačka, není zaběhaná rutina.. A ona se šla v podstatě hned co přišla do třídy umýt (aby mohla na svačinku) a celá se slila vodou. A paní učitelka ještě na celou koupelnu volala „kdo to tu tak polil“ a ona tam stála jak mokrý sloup…:-( Bylo mi jí moc líto, převlíkla jsem ji, vysvětlila, v pohodě a šla svačit.

Odpo říkala, že tam už nechce, protože bude zas mokrá a že se bojí, že se polije, že se bude p. učitelka zlobit apod. Byla z toho prostě hotová, ale vše jsme si v klidu vyříkali (že se to může stát každému, že se převleče a je po problému, že příště může říct p. učitelce o pomoc,…) a bylo to. Taky pomohlo situaci si párkrát zahrát v rámci hry. Takže nic není ztraceno, i když start není třeba ideální. 😉

Nemuseli jsme řešit žádné scény jako „mě se nechce“, pláč nebo jiné problémy. Libuška si čas ve školce užívala a našla si tam pár nových kamarádů.

A jak to bude vypadat letos, když je o rok starší?

Letos Libuška začne chodit do jiné školky, protože je to jednotřídka a nám se všem líbí ta možnost, že by tam pak poslední rok byly holky spolu. Taky bereme jako výhodu, že jsou tam všechny děti spolu bez rozdělení věku. Děti totiž rády odkoukávají od starších, takže mít je rozdělené podle roků místo smíšených skupin nám nepřijde jako nejlepší.

Navíc má školka pověst jako individuálněji zaměřené, jsou tam 2 učitelky na 20 dětí a podporují zdravé dárky ve formě ovoce k narozeninám/svátku, což je nám sympatické (kdo sledujete instagram nebo facebook fanpage občas narazíte na nějaké moje recepty bez cukru). Libuška bude chodit pondělí, středa a pátek a v úterý a ve čtvrtek máme v plánu všechny 3 navštěvovat 2 různé dětské skupinky pro děti od 1,5 roku do cca 3 let (ale předškoláci jsou taky vítáni).

Budou to zase jiné skupiny dětí a Libuška se v těchto skupinách cítí dobře. Ráda pečuje o miminka – třeba je vozí v kočárku, nebo jim ukazuje co a jak můžou dělat… Šári se bude postupně osamostatňovat a zvykat si na dětské skupinky (už teď je na ní vidět, že s Libuškou si troufá na i na věci, kam by sama nešla, takže i toto jí určitě pomůže).

Celkově si od toho slibuju, že budou holky poznávat nové lidi, různé přístupy a pak budou moci líp říkat co jim vyhovuje a baví je. Uvidíme, jak to bude v praxi a doufám, že nemocnost bude o hodně menší než loni… Ta totiž s plány umí pěkně zamávat. To známe všichni. 😉

Jinak je mi jasné, že ne každý si může školku vybírat a takhle pozvolně do ní nastoupit, ale třeba se můžete inspirovat některým z nápadů pro hladký začátek a ten nástup si alespoň zjednodušit, abyste tento další krok na své cestě zvládli v pohodě a v klidu.

A teď ještě pár častých otázek v souvislosti se školkou:

Jak často a na jak dlouho má dítě chodit do školky?

Tohle je věc, kterou musí rodiče řešit podle svých možností a ty máme každý jiný vzhledem k práci, blízkosti babiček, apod. Každopádně my jsme chtěli začít velmi pozvolně, protože jsem stejně doma s mladší Šári a školku bereme jako zpestření a možnost nových kamarádství.

Rozhodně jsme nechtěli, aby tam Libuška byla celé dny už jen proto, aby se necítila Šárinkou a mnou odstrčená na druhou kolej. Starší sourozenec by to takto prostě mohl vnímat. 

Něco jiného je samozřejmě situace, když už se maminka vrací do práce a nemá moc možností na pozvolné navyšování hodin strávených ve školce. I tak bych asi doporučila aspoň poloviční úvazek pokud by to šlo (já to tak určitě udělám), aby tam dítě nemuselo být hned od začátku od 6 do 4 každý den.

A co se týče chození každý den na pár hodin, které je lepší pro režim. Beru to tak, že režimu si užije ve škole dost. Teď když ještě můžeme a chceme hodně času trávit spolu, není důvod tam být každý den a stačí to těch pár hodin týdně. Samozřejmě ve školce má kolektiv kamarádů, ale zas není prostor se každému dítěti věnovat individuálně a to já zase doma můžu a užívám si ty pokroky, které vidím každý den.

Mám odstavit své kojené dítě před nástupem do školky?

Často bývá maminkám, které dlouhodobě kojí dávána rada, ať odstaví předtím než nastoupí dítě do školky. Taky jsem se s tím setkala ve svém okolí. Údajně proto, že kojené dítě tam nebude zvládat být bez maminky a kojení a bude se tam chtít kojit.

Většinou takovou radu dává někdo, kdo dlouhodobě nekojil ze strachu, jak to bude fungovat než z vlastní zkušenosti. Já to nedoporučuju, protože mám osobní zkušenost úplně jinou. 🙂

Libuška to tam zvládala dobře a doma jí kojení pomohlo vše si zpracovat a cítit se jistě, a to i když se kojila v té době už jen 3x denně chvilku. Ve školce to vůbec nevyžadovala a ani paní učitelky nevěděly, že se ještě kojí. Proč taky. Navíc jsem byla moc ráda, že ještě kojím, když si Libuška dotáhla nějakou tu nemoc.

Pozn: Když jsem řešila bojkot (víc o tom v mém příběhu), tak by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme kojit i ve třech letech a jsem šťastná, že jsme to vybojovaly. I když lehké to nebylo, stálo to za to! Pokud potřebujete pomoct při řešení bojkotu, koukněte na ebook Jak překonat pláč a propínání u kojení (1. pomoc při bojkotu).

Proč je doma dítě tak umrčené a nespolupracuje, když ve školce ho chválí a i dítě si to užívá?

Tohle je věc, se kterou je potřeba počítat. Spousta dětí je po školce umrčených, plačtivých nebo prostě náročnějších. Mají tam totiž spoustu nových zážitků, které zpracovávájí, taky jsou svým způsobem ve stresu (jiné prostředí, komunikace, musí se samy prosadit mezi kamarády, některé děti pláčou, některé paní učitelky jsou přísnější nebo hlasitější aby ukočírovaly celou třídu, atd.). Je prostě velká změna a tak je potřeba spousta pochopení a trpělivosti.

Naše odpolední hraní po školce. 🙂

…Tak tohle je všechno, co mě teď ke školce napadá. Budu ráda, když se podělíte o své tipy nebo zkušenosti. 🙂 A hlavně vám všem přeju pohodový nástup do školky! 

A ještě poznámka na konec: Nezapomněla jsem na další slibované články o přípravě porodního plánu a bojkotu, jen je prostě spousta témat o kterých chci psát, že se to nedá nestíhám, i když se fakt snažím. 🙂 A to už se Šárinčino spaní zlepšilo.

Aneb opravdu všechno přejde, i když teď třeba vaše kojené miminko /batole spí fakt na houby. Ono jednou spát bude. Mám to ozkoušené na Libušce a už i Šári se spánek zlepšuje i když kojím dál.